Život nás troch otočí
Ta touha, abys trpěl jako já. Abys byl sám, abys cítil mráz při pohledu do mých očích, aby ti bylo zle v mé blízkosti. Tak jako jsem to měla více jak půl roku já. Abys cítil jaké je to být ponížen osobou, které si vážíš, kterou máš rád, bez které neumíš žít. Možná jsou to smíšené pocity všeho co se v poslední době stalo. Možná jsem ta puberťačka, co je zamilovaná až po uši a ani neví co jsi zač. Rozdíl mezi holkou, která tě milovala před rokem a holkou, která tu sedí a píše tenhle článek je ten, že tamta tě obdivovala, když jsi prošel měla úsměv na rtech, ale věděla že nevíš o její existenci. Bohužel, ta co tu teď sedí, o té víš, tu můžeš využít, tu dokážeš ponížit. I přes to, že víš, že stačí málo a ublížíš mi, stejně to děláš. Další rozdíl, když projdeš, úsměv mi stuhne tak jako nikdy, mráz projíždí po zádech a přestanu mluvit. Přidám na kroku a kamarádky vlají zamnou. Víš jak mě tím znervózňuješ, ale stále to děláš.
Po každém očním kontaktu mezi mnou a tebou ucuknu. Mé oči mají přirozenou vlastnost dívat se jinam. Kdykoliv se na tebe podívám, koukáš na mě. Když se díváme z očí do očí, nevadí ti to. Neucukneš. Ani nevíš jak mi to vadí. Jak bych ti nejradši napálila do obličeje. Ale ne, ovládám se. Mě nezmanipuluješ jak budeš chtít. Po tvém rozchodu se svou přítelkyní jsem očekávala jak budu jásat a skákat radostí, ale tak se nestalo. Potkávat tě ve škole stejně zničeného, jako mě před půl rokem díky tvé vině bylo hrozné. Viděla jsem tam sebe. Jak jsem se trápila a to jsem s tebou nic neměla. Trápil ses kvůli slečně s kterou jsi prožíval krásné chvíle. S kterou jsi začil dotek mezi rty. S kterou jsi se možná i vyspal. Nevím. Ale vím, že jsi se tenkrát trápil víc než já. Ukřivdila jsem ti. Nechtěla jsem abyses trápil takhle. Víc mě těší, když se směješ, klidně na můj účet. Prostě když se směješ.
Až bude chtít, tak já nebudu.
Tohle prohlásila snad každá z nás. Ani já nejsem vyjímkou. Ve skutečnosti je to tak, že jen malá část z nás by opravdu odolala. Ať mi ublížil jakkoliv, jemu bych neodolala. Je to prostě kluk se svým kouzlem. Jeho hlasu se děsím ve svých snech, děsím se toho, že ho potkám. Ale přitom toužím potom ho potkat. Chci se mu vyhýbat, ale když se mi to nepodaří, jsem šťastná. Ano tak to má snad každá z nás. Láska je krásný cit, ale jen když je opětován.