BieberStory 7. kapitola
V kukátku nebyla tma, tak jak jsem čekala. Viděla jsem kouzelné hnědé oko určité osoby bydlející v tomhle bytě.
Vyděsilo mě to. Odešla jsem se strachem z chodby směrem k výtahu. Zašla jsem na recepci a představila se. "Dobrý den, jsem Lisa Morgenová. Bydlím v bytě číslo 6." usmála jsem se. recepční: "O, ano samozřejmě paní Morgenová, copak si přejete?" opětovala mi úsměv. Já:" Chtěla bych se zeptat na různé informace." ptala jsem se a slečna ochotně odpovídala. V tom do recepce přišel muž, který vypadal mladě. Měl knírek a klobou. Na sobě kvádr a usmíval se. Měl hnědé oči, které mi něco připomínali. Zírala jsem na něj a nemohla svůj pohled odtrhnout. Recepční: "Slečno Morgenová? Potřebujete ještě něco?" šťouchnula do mé ruky. "Oh ano, promiňte. Chtěla jsem se zeptat kde je tu kostel?" odtrhla jsem oči od muže, který se posadil a četl si noviny. Recepční: "Jděte pořád rovně a u KFC jděte doleva. Pak asi 20 metrů rovně a jste tam." Mrknula na mě svými zelenými oči a dlouhými řasy. Poděkovala jsem jí a vydala se. Už jsem na toho muže ani nepomyslela. Myslela jsem jen na cestu a zajímal mě zdejší kostel. Moje jediná starost byla to, jestli se mám modlit v angličtině nebo češtině. Došla jsem do kostela a vstoupila dovnitř. Bylo tam skoro prázdno. Posadila jsem se na lavičku a dívala se na strop. V ruce jsem svírala kříž, který mi daroval otec k narození. Chtěla jsem brečet. "Děkuji bože." usmála jsem se na strop. Začala hrát kostelní hudba a já se věnovala jen poslechu. Nic okolo sebe jsem nevnímala. Z mého snění mě však vyrušil zvláštní pocit. Už před tím, jsem zjistila, že si někdo přisednul. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Ale cítila jsem, že osoba vedle mě na mě zírá. Otočila jsem a otevírala pusu, abych člověku vysvětlila, že je to neslušné. Když jsem člověka spatřila, pusu jsem rychle zavřela. Byl to muž z recepce. Zadívali jsme si do očí a já v těch jeho poznala oči z kukátka. Já: "Dobrý den, vy jste asi můj nový soused že? Bydlíte v hotelu Hilton, že ano? Jestli ne, tak se omlouvám za ten trapas." usmála jsem se na muže. "Oh, promintě, nejspíše ano. Teda no, vlastně, to bych mě-ěl asi vědět, že-e-e?" koktal zvláštním hlasem a přitom se usmíval. Z pod knírku jsem viděla zářivě bílé zuby. "Já jsem Lisa a vy jste?" usmála jsem se podala mu ruku. On: "Oh těší mě Liso, já jsem Jason Mccan." a podal mi ruku. Zadívala jsem se na něj. To jméno mi něco připomínalo jen jsem nevěděla co. Zadívala jsem se mu do obličeje. On: "Asi je neslušné mít v kostele klobouk, že?" usmál se. Já: "No to ano!" mrknula jsem na něj. Muž si pomalu sundaval klobou. Pod jeho kloboukem však nebyly černé vlasy, jako jeho knírek. Byly tam dokonale upravené hnědé vlasy. Zírala jsem na něj a v hlavě mi blesklo. "Justin si přeci říká Jason Mccan!" nedala jsem na sobě vidět, že mi to přijde divné. Usmála jsem se. "A umělý knírek, to bych asi také neměl co?" řekl muž normálním hlasem. chytl knírek za jednu polovinu a rychle ho ztrhnul z tváře.