BieberStory 4. kapitola
V tom konečně limuzína zastavila. Podívala jsem se z okna, stálo před námi letadlo. Usmála jsem se a vzbudila mamku.
Dívala jsem se z okna a čekala na šoféra. Slyšela jsem bouchnutí dvěřmi. Najednou jsem spatřila řidiče jak nám otevírá dveře. Venku byla zima. Popadla jsem svůj kabát a usmála se na letadlo.
„Díky bože, že jsem dostala takovou příležitost.“ začala jsem mluvit k bohu. Jsme rodina, která podporuje křesťanství. Mamka do kostela nechodí, brácha na boha nevěří, takže na kostel jsem zbyla sama. Nastoupili jsme do letadla a posadili se na místo. Věděla jsem, že mě čeká dlouhá cesta a proto jsem si vyndala deku a ještě před vzletem do oblohy jsem usnula. Seděla jsem vedle mamky, na sedadle nejblíže k uličce. Mamka seděla uprostřed mezi mnou a Samem. Ten se jenom díval z okýnka, protože byl vyspaný dost.
Když jsem se probudila, zjistila jsem, že jsem spala neuvěřitelných 7 hodin. V letadle mi zbývaly nějaké dvě hodiny, které jsem strávila se sluchátkami v uších a s knížkou v ruce. Přemýšlela jsem, kde asi budeme bydlet. Mamka mi nic neřekla, nechápala jsem proč, ale budiž. Letadlo přistálo. Ty dvě hodiny uběhly tak rychle. Podívala jsem se přes Sama z okýnka a viděla tmu, několik svítících oken v mrakodrapech a obrovských billboardů, na kterých se měnily obrázky. Byla to nádhera. Chvíli jsme čekali a pak jsme mohli vystoupit. Došli jsme do haly, vzali jsme si naše kufry a měli zamířeno směr náš nový dům. Nastoupili jsme do limuzíny, která na nás zase čekala a jeli jsme tak 20 minut. Po celou dobu jsem si četla, mobil se mi vybil a I-pod jsem měla zahrabaný v kufru. Limuzína zastavila. Řidič mi opět otevřel dveře se slovy „Welcome to Atlanta.“ opětovala jsem mu úsměv a poděkovala. Uvědomila jsem si, že můj rodný jazyk, použiju možná tak doma. Začalo se mi stýskat po domově. Ale proč? Bydleli jsme v malém bytě, kamarády jsem tam neměla. Atlanta vše změní. Podívala jsem se před sebe.
Já: „Mami? My dneska nebudeme spát doma?“
Mamka: „Proč? Tohle je náš nový domov.“
Otevřela jsem pusu, Sam se jen začal smát. O všem věděl. Nestál před námi dům, villa ani panelák. Stál tam obrovský hotel Hilton.
Vešla jsem dovnitř a nemohla uvěřit vlastním očím. Takového luxusu. Já: „Mami? Myslíš to vážně? Můžeme si to vůbec dovolit?“
Mamka: „O peníze se tu, co já vím ještě starám já. Neboj se zlato, máme to zadarmo. Je tu takový volný byt, budeme bydlet jako normálně, budeme si sami vařit, ale budeme mít možnost donášecí služby, uklizečky apod. Ale nezapomínejte, všechno kromě bytu platím já. Plat mám dvakrát takový, než jsem měla dříve, ale i přesto se raději snažte šetřit.“ usmála se a oboum nám dala pusu na tvář. Zašla za recepční. My se posadili na luxusní sedačky a zírali. Mě osobně moc zaujal strop. Dívala jsem se na strop, než mě vyrušila mamka. Máma: „Tady máte každý svůj klíč a jdeme.“ Nastoupili jsme do výtahu a mamka stisknula tlačítko 13. „Mé oblíbené číslo!“ vykřikla jsem. Mamka: „Vždyť já vím.“ usmála se. Výtah se zastavil a dveře se otevřeli. Byla tam dlouho chodba. Mamka: „Tohle je speciální část hotelu, určená na bydlení. Později se seznámíte se sousedy.“ a otevřela byt.
Pokračování zítra. Dneska už asi ne. :) Prosím komentáře