ORIGINAL

 Nasedli jsme do letadla. Celou cestu jsem si povídala se Samem. Bylo mi s ním tak dobře. Celou cestu jsme mluvili. Sam mě vyzpovídal. Řekla jsem mu vše o Justinovi. I o naší noci. Prostě jsem se mu svěřila. Sam:"Vím, že tě to mrzí. Ale ten kluk ti nic neudělal. Měla jsi mu dát šanci. Teď má náhradu." Já:"Já vím, ani nevíš jak moc mě to mrzí." brečela jsem. Sam mě utěšoval. Když letadlo přistálo, zašli jsme do mé známé Atlanské haly. Stála jsem u pasu s kuframa a čekala na ten náš. Všimli si mě fotografové a udělali několik snímků. F:"Můžete udělat rozhovor?" Podívala jsem se na Sama, který jen kývl hlavou. Já:"Samozřejmě." usmála jsem se. Fotograf:"Je pravda, že jste se Selenou kamarádky? Proč jste se vrátila do Atlanty?" Já:"Se Selenou jsme nikdy kamarádky nebyly. Nevím proč si vymýšlí takovéhle drby. Asi aby vypadala jako hodná." usmála jsem se. F:"Proč jste tedy v Atlantě?" Já:"Přijela jsem za mou babičkou. Budu tu asi měsíc." F:"Pak se vrátíte domů?" Já:"To ještě nevím, uvidím jak se mi tu bude líbit. Každopádně se těším na mé kamarády a školu, kde jsem nebyla 3 měsíce. Stýskalo se mi po téhle zemi." F:"Budete mít schůzku s Justinem?" Já jsem se jen usmála vzala kufr a měla namířeno ke dveřím. Sam:"Babička je támhle asi." ukázal na ženu s hnědými vlasy. Ta se na nás usmívala s otevřenou náručí. Obejmula mě. Já:"Dobrý den." Babička:"Ale Liso. Říkej mi babi." Já:"Ahoj babi. Tohle je brácha Sam." Babička:"Vím kdo to je"usmála se a nastoupili jsme do auta. Přijeli jsme k mému nenáviděnému kostelu, do kterého jsem si slíbila nevstoupit. Babička zastavila. Babička:"Tak jsme tady." Já jsem se zděsila. Já:"Bydlíme u kostela?" Babička:"Za kostelem." usmála se a vystoupila. Odvedla nás do jejího domu. Byl krásný, luxusní. Ukázala mi pokoj. Já si vybalila věci a zavolala Carol. Carol:"Už jsi v Atlantě? A kde bydlíš?" Já:"Za kostelem." Carol:"Zítra přijdu!" Já:"S tím počítám." Ještě chvilku jsme si psali. Chtěla jsem se jít projít po mém milovaném městě. Já:"Babi? Jdu ven." Babička:"V 8 buď doma!" Já:"Neboj se." usmála jsem se a obejmula jí. Byla moc milá. Vyrazila jsem. Sotva jsem vyšla ze dveří do očí mi bouchnul kostel. Chtěla jsem se vyzpovídat. Já:"Nechoď tam!" nepřekonala jsem se. Zvedla jsem odvahu, nadechla jsem se a otevřela jsem dveře kostela. Sedla jsem si do první řady a vnímala tu vůni. Tu vůni, která mi připomínala Justina. Do očí se mi zase vrhly slzy. Šla jsem se vyzpovídat. Farářovi jsem řekla vše, co jsem měla na srdci. Když jsem vyšla z místnosti do hlavní části kostela, zaměřila jsem pohled na chlapce, sedícího ve druhé řadě. Seděl, zíral před sebe a po tváři mu stékaly slzy. Zaměřil pohled na mě. Byl to Justin. Justin:"Liso?" Já:"Ahoj. Od kdy chodíš do kostela?" Justin:"Od té doby, co jsi odjela. Všechno mi tě tu připomíná." Já:"Aha." usmála jsem se a odcházela. Justin se zvedl a rozběhl se za mnou. Chytil mě za ruku. Justin:"Liso, počkej přece." Já:"Proč?" vyškubla jsem mu svou ruku a vyšla z kostela. Justin vyběhl za mnou a chytl mě kolem boků. Justin:"Chyběla jsi mi." Když v tom se ozval křik:"Co to má znamenat?" Justin mě pustil a prohodil:"Promiň." Já:"To si vyřešte mezi sebou." odcházela jsem. Ta postava si mě ale dohnala. Byla to Selena. Selena:"Tak ty ho nenecháš?!"