ORIGINAL

  Justin si sedl ke mně a řekl:"Co se stalo?" Já:"Volala mamka, že. Zasekl se mi hlas.

Justin:"Že co?! Mluv prosím!" Já:"Že babička umřela. Zůstal tam po ní dům a." Justin:"A co?" Já:"A zítra stěhujeme se tam." Justin cože?!" Zvedla jsem se a přestala brečet. Obejmula jsem ho. Já:"Musíme si ten poslední den pořádně užít!" Justin se otočil a beze slov se posadil na gauč. Posadila jsem se k němu. (viz 1.kapitola)  Seděla jsem mlčky vedle Justina, slyšela jsem jen jeho dech. Ve vzduchu byl smutek, napětí a neuvěřitelná naštvanost. Podívala jsem se na něj, chytila ho za ruku, ale on s ní uškubnul tak rychle jak jen mohl. Byl zklamaný. Díval se před sebe a ani se nehnul. Měl povolený výraz, ale bylo vidět, že něco není v pořádku, nesmál se jako obvykle, nevyužíval každé příležitosti, aby mě políbil. Nedržel mě za ruku jako vždycky. Položila jsem mu ruku na nohu a on to nevnímal. Najednou mi na ruku něco spadlo. Podívala jsem se, byla to kapka. Zaměřila jsem se na Justinovu nádhernou tvář, oči byly plné vody, kterou nemohl udržet. Na tváři bylo pár lesklých proužků, které způsobily nedávné slzy. Chtěla jsem ho políbit, už jsem se blížila k jeho tváři, když mě Justin konečně chytl za ruku, odhodil jí, zvedl se a odešel do koupelny. Dívala jsem se na otevřené dveře, dokud Justin nezalezl za roh. Dívala jsem se pořád jen tam a přemýšlela co dál. Najednou se ke dveřím vracel. Na mém obličeji se vytvořil smích. Ani se na mě nepodíval, díval se do země a mračil se. Už byl u dveří a já jsem se chtěla zvednout, abych ho mohla obejmout. Šla jsem pomalu k němu, nechtěla jsem ho vyděsit. Už stál u dvěří, já byla tak metr od něj a usmívala jsem se. Najednou jsem u něj zahlédla další slzu stékající po tváři. Já: "Nebreč, bude to dobrý." Podíval se na mě, popadl kliku a zabouchnul dveře. Stála jsem uprostřed jeho ložnice a nevěděla co dělat. Stála jsem tam, nic jsem nevnímala. Dívala jsem se na dveře, brečela, ale ani se nehnula. Začala jsem si promítat naše časy ztrávené spolu. Jak to všechno začalo, jak to pomalu končí. Jak tu stojím a čekám na JUSTINA BIEBERA před jeho koupelnou a čekám co bude dál.

Stála jsem a čekala. Žádné zvuky nic. Když se ozvala rána. Rozběhla jsem se do koupelny. Justin bušil do zdi. Justin:"Proč zrovna po včerejší noci? Proč zrovna teď? Teď, když jsme si bližší než před tím?" Já:"Lásko. Uklidni se." Justin:"Jak se můžu uklidnit, když se stěhuješ a nejspíš už tě uvidim jen přes skype?!!" byl naštvaný. Hodně naštvaný. Já:"Pojď sem." obejmula jsem ho. Justin:"Miluju tě." Já:"Já tebe." držela jsem ho pevně. Justin:"Co já teď budu dělat?" Já:"Musíme se s tím smířit." rozbrečela jsem se. Justin:"S tím já se nesmířím." a spadla mu další slza. Já:"Musím domů. Musím si zabalit. Zítra ráno mě vyzvedne taxi a odveze na letiště." Justin:"Jdu s tebou. A na to taxi zapomeň! Odvezu tě já. Chci s tebou strávit každou vteřinu. Možná i tu poslední." tvářil se smutně. Já:"Justie." Justin:"Neříkej mi tak, je to strašný. Tak mi říkala Pattie, když jsem byl malý." Já:"Pattie, ta bude mít radost." Justin:"Asi. A co Jazzy?" Já:"Pozdravuj jí." Oblékla jsem se do svého oblečení a vyrazili jsme s Justinem do hotelu Hilton.