BieberStory 23.kapitola
Podívala jsem se na hodiny. Bylo za 10 minut 7. Šla jsem rychle obléknout a chtěla jsem vyrazit. Přišel za mnou Sam.
Sam: "Hele, ségra. Ty víš, že Justina nemusim, ale tohle je jen pro tvoje dobro. Dobře mě poslouchej. Kdykoliv něco provede, naštveš se a pak mu ihned odpustíš. Nech ho v tom aspoň jeden den. Jeden pitomej den."
Já: "Ale on mi to chce vysvětlit."
Sam: "A co když ti bude lhát? To mu to všechno uvěříš a pak skočíš okolo krku? Jestli tě vážně miluje, bude ti psát, volat, bude dolejzat. To se neboj. A tu Selenu pošle k čertu." usmíval se na mě. Byl hrozně milý. Rozbrečela jsem se.
Sam: "Nebreč kvůli němu. On ti zavolá. Znám nás kluky." usmíval se dál. Položila jsem bundu zpátky na křeslo v chodbě a zalezla do pokoje.
Sam: "Ségra. Počkej přece." bušil mi na dveře.
Já: "Děkuju. Máš pravdu. Ale teď chci být chvilku sama." mluvila jsem přes dveře. Slyšela jsem jak Sam odchází. Dneska je nějaký moc milý. Bylo to od něj hezký. Má pravdu. Položila jsem si hlavu na polštář a brečela jsem. Usnula jsem asi na hodinu. Otevřela jsem oči. Podívala se na mobil. Byl vypnutý. Vždyť já nemám simku.. rozzuřila jsem se. Zapnula jsem počítač a podívala se na twitter. Justin tam měl nové fotky. Byly se Selenou. Dívala jsem se na fotky jako idiot. On je idiot. Brečela jsem. Podívala jsem se na facebook kde jsem měla zprávy od Justina.
: "Liso! Prosím, proč máš vypnutý telefon? Stalo se ti něco? Se Selenou to není tak jak to vypadá. Odpusť mi. Dneska v parku jsem na tebe čekal třičtvrtě hodiny. Chybíš mi." odepsala jsem :" Věděla jsem, že to nemůže být tak dokonalé jak to bylo. Přeju ti to se Selenou. Nemusíš se bát. Žiju. Kvůli tobě jsem vyhodila Simkartu do řeky. Nepiš mi už. Děkuji." vypnula jsem počítač a zase šla spát.
Další den ráno
Sam:"Dobré ráno Liso. Připravil jsem ti palačinky." přišel mě probudit Sam do pokoje.
Já: "Cože? Co ti je?"
Sam: "To ti nemůžu ani udělat palačinky?"
Já: "Děkuju." usmála jsem se na něj a šla jsem se nasnídat. Posadila jsem se k talíři a pustila se do jídla. Velmi se mu povedli. Já: "Kde je mamka?" Sam: "V práci. Dneska nemusíš do školy, zítra je sobota, takže můžeš být tři dny doma." Já:"Same, víš že jsi nejelpší brácha na světě?" Sam: "Ano, vím. Ale nemysli si, že jsem toho nevyužil. Zůstávám tu s tebou, kdybys náhodou chtěla spáchat sebevraždu." rejpnul do mě a smál se. Snídali jsme spolu.
Já: "Myslíš, že to s ní myslí vážně?"
Sam: "To nevím, to ví asi jen on. Uvidíš časem." usmál se na mě a šel si přidat. Když v tom zazvonil zvonek.