ORIGINAL

 "Všechno vím!" vletěla jsem do naší ložnice, v čas, kdy jsem měla být v práci. Samozřejmě, že ležel zatím oblečený na posteli a líbal na krku tu svojí blondýnu. Ihned se od ní odtrhnul, stoupnul si na nohy a podíval se na mě vstrašeně. Ty jeho tmavé oči a rozcuchané černé vlasy mě dovedly k slzám. "Promiň lásko." podíval se na mě a slzy mu stékaly po tváři. "Myslela jsem, že tohle dělaj chlapy až po třicítce. Sakra, vždyť jsi chtěl společnou budoucnost, společný byt." řekla jsem klepajícím se hlasem a se slzami v očích. "Pořád chci." chytl mě za ruku. Podíval se mi do očí, měl větší zorničky. "Ty kouříš trávu?" vyšklubla jsem mu ruku. "Jen jsem to zkusil." odpověděl. "Může mi někdo vysvětlit co se tady děje? Co třeba ty Kevine? Kdo to je?" ozvala se z naší postele blondýnka v tílku a kalhotkách. Čekala jsem odpověď typu ; to je moje kamarádka, to je moje ségra nebo podobně. "To je moje nejdůležitější osoba, kterou teď ztrácím." podíval se na ní. Holka byla zřejmě na jeho dýchánku s trávou také, páč chodila zvláštně. "Aha. Tak to abych šla. Ahoj." řekla, popadla kalhoty a odešla. Když jsem slyšela ránu dveřmi, škubla jsem pohledem z očí do očí přímo na skříň. Zpod postele jsem vyndala kufr, který jsem tam před týdnem uklidila, po posledním vybalování věcí z nastěhování. "Dlouho to nevydrželo." rozzbrečela jsem se a začala histericky házet oblečení do kufru. "Když tě budu prosit na koulenou a přemlouvat abys mi dala ještě jednu šanci, nepomůže to viď." řekl naprosto brečícím hlasem. Zavřela jsem za sebou dveře v koupelně a veškerou kosmetiku naházela do kabelky. Přemýšlela jsem co tu ještě mám. Vím, že spoustu věcí, ale ty nejnutnější jsem už měla. Zavřela jsem kufr a odcházela z bytu. Šlechetně mi otevřel dveře a chytl za ruku. Políbil mě na tvář a pošeptal do ucha "Promiň. Budeš mi chybět." bezeslova jsem se mu zadívala do jeho krásných očí. Pořád jsem tam viděla tu trávu. Jak moc se změnil. Nečekala jsem, že i přes to, že nám je čerstvých 22 to skončí tak brzy. Musela jsem mu prostě vlepit facku. "Já vím, zasloužím si to." usmál se a odešel. Já za sebou zavřela vchodové dveře a šla do práce. Když jsem přišla s kufrem a rozmazanou řasenkou, ihned se na mě vrhla nejlepší kamarádka Sally. "Jay! Co se stalo? Kevin?" vzala mi tašku a kufr. "Podváděl mě, kouří trávu. Jakoby to nebyl on. Nemám kam jít." odpověděla jsem potichu. "Jasně, že máš! Budeš bydlet u mě. Teda dokud si něco nenajdeš." obejmula mě s úsměvem. Podala mi klíčky "Dneska tady toho moc nenapracuješ." Poděkovala jsem jí a zamířila směr její byt. Přemýšlela jsem jak budu asi teď žít. Zašla jsem si do realitní kanceláře a zeptala se na pár informací. Podala jsem jim i ty svoje a požádala je o nějaký malý byt. "Ihned se podívám." usmála se makléřka. "Stačí zítra, stejně už musím jít." těžce a velmi ironicky jsem se usmála na slečnu a podala jí mou vizitku. Když jsem šla do mého nového domova viděla jsem jak sedí na lavičce se sklopenou hlavou a kapesníkem v ruce. Když jsem okolo něj procházela zvedl hlavu a usmál se. "Promiň." zašeptal. Já ho ignorovala a šla dál. Když jsem se zastavila a schovala se za roh domu. Sledovala jsem ho. Zvedl se z lavičky a odcházel. V tom jsem se načapala, jak počítám jeho kroky. Rozeběhla jsem se za ním a skočila mu na záda. "Baf!" zakřičela jsem jak malá holka. Smutně se otočil, ale jak mě viděl oči se mu rozzářili. "Co se stalo?" řekl podezřele. "Počítala jsem kroky." usmála jsem se. "Víš kdy se prý počítají kroky?" zeptal se s úsměvem. "Při opravdové lásce." kývnula jsem na něj a pevně ho obejmula. "Už nikdy." dal mi pusu do vlasů.