Kamarád ze skla
Musí být nádherný pocit sedět na parapetu vysoké, prosklené budovy a dívat se z výšky na město. Já osobně bych chtěla na NY. Představuji si jak se pomalu odrážím od parapetu a nechávám se unášet větrem. Dívám se do oken pracujících osob a užívám si poslední vteřiny svého života. Dokonalé poslední vteřiny.
Některé osoby mají vyděšené výrazy a podemnou se zem přibližuje a shromažďují se lidi. Většina volá záchranku, policii a někteří myslí dopředu a volají pohřební službu. Najde se i člověk, který natáčí nebo fotí. Hasiči jsou na místě během vteřiny, ale to už ležím na zemi. Přiblížila se moc blízko a dopadla jsem na záda. Žádné utrpení jsem necítila, což byla nádherná smrt. Zraky směřující na mé bezmocné ležící tělo obklopené krví vypadají vyděšeně. Má duše pomalu, ale jistě opouští bezhybné tělo. Záchranáři marně tlačí na srdce a snaží se duši udržet. Je pozdě, duše se dostala na čerstvý vzduch a proletěla všemi domy mých přátel a sledovala, kteří brečí, kteří pomlouvají, kteří o tom ani nevědí a u některých zjistí pravdu.
Ten, který mi nejvíce ublížil sedí na lavičce u hřbitova a v ruce drží dopis. Jeho cap leží na jeho stole v pokoji. Jeho černý oblek mu neuvěřitelně sluší a slza stékající po jeho tváři mě hřeje i v rakvi. Všechno je dokonalé. Má duše sedí na rakvi a lakuje si nehty. Rakev je krásně bílá obklopená růžovými kytkami tak jak jsem si to přála. Vchází do místnosti babička, máma, bratr a poslední táta. Táta se snaží udržet svůj vážný výraz na tváři. Máma s babičkou brečí o sto šest a bráška mlčí. Sedne si do první řady a mlčivě poslouchá poslední slova na mou rozloučenou.
Ten jehož jméno mě zabodávalo v mém životě do srdce stojí u dveří s mou nejlepší kamarádkou a mlčky naslouchají. Oboum ukápne sem tam nějaká slza a já si uvědomuji jak jsem jim svým rozhodnutím ublížila.
// Tento příběh mě ve skutečnosti napadl cestou do školy, příběh to vlastně ani není. Je to spíše můj sen... Ano, chci zemřít, přesně takhle, chci aby všechno bylo přesně takhle. Jen si přeji aby utrpení těch nejdůležitějších bylo malé a krátké...vlastně aby nebylo žádné.//