ORIGINAL

  http://www.youtube.com/watch?NR=1&feature=endscreen&v=Hr0Wv5DJhuk

Nejsem fanoušek Miley Cyrus. Ale tahle písnička... Slyším jí po sakra dlouhé době a dovedla mě k slzám. Nikdy se mi to nestalo. Možná je to proto, že vím, o čem zpívá, možná proto, že vím jak se po rozchodu cítila. Nevim proč brečim, ale ta písnička je dokonalá. Opravdu, miley nemám ráda. Ale ta písnička mě donutila se zamyslet, nad vším dobrým, bohužel i tím špatným. Uvědomila jsem si, že může být a vím, že bude hůř. Málo kdy si to ale dokážu přiznat. Jsem člověk, který nerad přemýšlí nad životem,páč během vteřiny se topím v slzách. Uvědomila jsem si, že brečet nad tebou, když mě nechceš, nepotřebuješ. Když miluješ jinou. To nemá smysl. Když jdu po ulici sleduju histerické holky, které nestíhají. Jednou jsem narazila na slečnu, která seděla, v ruce křečovitě svírala zmačkaný papír, opírala se o starou stěnu s omlácenou oranžovou omítkou a jen brečela. Bylo mi jí líto. Chtěla jsem jí podat ruku se slovy "Pomůžu ti." Mám ráda, když někomu můžu pomoct. A ještě radši, když to ten člověk ocení. Dívala jsem se na ní. Podívala se směrem ke mně. Byla v mém věku. Po tváři jí stékaly slzy a měla pořádně rozmazaný makeup. Usmála jsem se na ní a zašeptala do vzduchu "to bude dobré." úsměv mi opětovala a poznala jsem, že potřebuje pomoct. Musela jsem jít, jen jsem jí letmo zamávala a šla směr můj cíl.
Na tuhle vzpomínku jsem si vzpomněla právě u téhle písničky, jedna holka v tom klipu je jí sakra podobná.